Devátý díl série Final Fantasy byl posledním vydaným na konzoli Play Station 1 (dále jen PS). Je to vlastně návrat klasiky, ovšem s daleko lepší grafikou, která je opravdu velice detailní. Hra svým stylem víceméně připomíná sedmý díl, který byl uveden na PS jako první díl vůbec.
Systém magie a učení se různým dovednostem je v devátém dílu opět trochu jiný a o to zajímavější. Pro začínající FF hráče je navíc nejsnáze pochopitelný, takže pokud se někdo neznalý chystá na FF, můžu vřele doporučit na začátek devátý díl. Čím se ale hra ještě liší od předešlých dílů? V podstatě krom onoho systému ještě pohádkovým prostředím, které bohužel nemusí sednout každému, jinak je vše minimálně stejně dokonalé, jak je u FF zvykem.
Ve FF IX je hlavním hrdinou mladý zloděj Zidane Tribal, který své schopnosti za dobu vašeho hraní výrazně rozvíjí. Většinu herního času strávíte právě s ním, nicméně jsou zde další neméně zajímavé postavy - mladá princezna Garnet, která ve hře bude používat krycí jméno Dagger, její věrný ochránce rytíř Adelbert Steiner, se kterým budete mít ze začátku spoustu neshod, malý a nenápadný čaroděj Vivi Ornitier, který je asi nejzajímavější postavou celé hry, válečnice Freya Crescent výtečně bojující se svým kopím, malá kouzelnice a vyvolávačka Eiko Carol, potulný bojovník Amarant Coral a prapodivný tvor jmenující se Quina, o němž budete mít každou chvíli pochybnosti, zda je mužského či ženského pohlaví. V průběhu hry se však ještě seznámíte s několika dalšími postavami, které s vámi nakrátko spojí své síly.
Každá z postav je naprosto originální - má svou historii, specifické chování a vystupování v různých situacích a jak již je z předchozího odstavce patrné, má každá i svůj bojový styl. Každý umí něco jiného, takže výběr lidí do party je pak občas docela těžký (ve skupince můžete mít až 4 postavy). Dovednosti si postavy se samozřejmě zlepšují v bojích, stejně tak, jako tomu bylo zvykem u všech předchozích dílů. V tomto díle vám však neumožňují různé dovednosti používat GF (zde nazvaní jako Eidloni či Summoni ), ani žadné Materie. Zde se vše učíte z vašeho vybyvení (zbraň, helma, chránič, brnění a artefakt) - jedině tak přijdete ke zcela vyjímečným vlastnostem: ať již útočným, nebo obranným či jakýmkoli způsobem prospěšným (větší zisk peněz po souboji...). Dané vybyvení vás navíc mnohdy ochrání před různými elementárními útoky a také ovlivňuje hodnoty atributů vašich postav. V tomto díle se navíc objevuje možnost si nechat udělat z několika předmětů (zpravidla ze dvou) za určitý peněžní obnos unikátní příslušenství. Je však škoda, že autoři hry poněkud "odflákli" obchodní část hry - při nákupech vybavení jsou informace o nabízených věcech málo rozebrané, protože například neinformují o dovednostech, které vás můžou naučit.
Soubojová část hry zůstala nezměněna (dle mého názoru je to dobře) - stále se zde s nepřáteli setkáváte náhodně, aniž by jste je dopředu viděli. Stále zde také platí pravidlo, že dokud se vám nenaplní "ATB měřič", tak nemůžete zadat žádný povel. Systém magie, vyvolávání Summonů a všech speciálních dovedností je opravdu spletitý a tak se nelze divit tomu, když řeknu, že je asi nejdokonalejší ze všech PS1 dílů. Vrací se zde také systém tzv. "bojové extáze", který se jen nepatrně liší od systému LIMITŮ z FF VII.
Nezapomělo se ani na chocoby, kteří už k FF neodmyslitelně patří. S pomocí chocoba se budete moci nejen rychleji pohybovat po mapě světa, ale také získáte výhodu v tom, že se vyhnete střetům s nepřáteli. Můžete s ním navíc kopat poklady, které obsahují ty nejvzácnější předměty a vytrénovat si ho tak, aby se dostal i na jinak normálně nepřístupná místa na mapě (zjednodušená obdoba křížení chocobů z FF VII). Najdete tu také roztomilé tvorečky Moogly (taktéž známí z přechozích dílů FF), kteří vám budou nápomocni při ukládání hry a rychlém odpočinku.
Co se týče hudby, je jen nepatrně horší oproti předchozím dílům, nicméně některé skladby stojí za opakovaný poslech.
Závěrem bych tedy chtěl říci, že FF IX se bude líbit obzvláště těm, kterým nevadí pohádkovější ražení hry. Pokud jste ještě devítku nehráli, je třeba to napravit - myslím si, že toho nebudete litovat.