Téměř rok po vydání Final Fantasy III v japonsku v roce 1991 vycházelo čtvrté pokračování nesmrtelné a stále úspěšnější série. Na americkém trhu bylo mimoto označeno mylně za druhý díl (skutečné druhé pokračování vyšlo pouze v japonsku, stejně jako třetí, proto si američané očíslovali hru po svém).
První citelně výraznou změnou oproti předchůdcům byla díky přechodu ze zastarajícího NESu na novější SNES vizuální podoba hry - rozdíl mezi 8-bitovou a 16-bitovou grafikou byl jednoznačný. Není tedy divu, že již tehdy byla Final Fantasy série přirovnávána k naprostým skvostům už jen na pohled.
Final Fantasy IV je o nápravě, přátelství a sebeobětování - příběh hráče zavede k temnému rytíři Cecilovi, který velí letce "The Red Wings". Toho pověří samotný král země Baron, aby z jiného království získal tajemný krystal, jež má kouzelnou moc. Cecil králův příkaz splní, ovšem svědomí a zvědavost spolu s pochybnostmi mu nedají a nakonec se ho zeptá, proč to vlastně dělal. A jelikož král nekuje nic dobrého, namísto odpovědi Cecila okamžitě zbaví hodnosti a funkce velitele letky. To v něm samozřejmě vzbudí touhu po pomstě a rozhodne se vše napravit tak, že bude bojovat proti jeho armádám. Samozřejmě si postupem času získá velkou spoustu přátel, s nimiž spojí své síly, aby jeho zadostiučinění a cesta k pomstě nebyla tak těžká.
Každý z charakterů má své určité a pevně dané povolání, přičemž každé je samozřejmě užitečné k něčemu jinému. Poprvé se zde objevil prvek Active Time Battle (ATB), který je díky svému úspěchu používán s menšími i většími úpravami u většiny pozdějších pokračování. V zásadě se jedná o speciální ukazatel, jež umožňuje postavám konat zadané příkazy po tom, co se naplní na maximum. Po provedení příkazu (může jím být například fyzický útok, kouzlo či použití předmětu) se zase ukazatel vyprázdní a postava pak musí počkat do jeho nového naplnění. Tento prvek úchvátil především tím, že dal nové možnosti taktizování v soubojích - ne vždy se totiž vyplatí okamžitě útočit a je dobré kupříkladu někdy vyčkávat.
Final Fantasy IV má také oproti předchůdcům značně rozmanitější výčet lokací, které jsou samozřejmě jestě lépe provedené. Celkově hra tehdy působila velkolepěji a hlavním důvodem byl onen přechod na novější konzoli, která byla schopna na jednom cartridge modulu pojmout až čtyřikrát větší kapacitu oproti dřívějšku. Autoři tak dostali skvělou příležitost vyhrát si s detaily na maximum. A jak jinak - i tenkrát se jim to povedlo na jedničku. Hra ve své době měla obrovské úspěchy a to jak v Evropě a USA, tak především v rodném Japonsku - Final Fantasy IV je totiž poutavý díl nejen pro skalní fanoušky série. Díky své celkové originalitě a propracovanému příběhu má totiž dle mého názoru ambice upoutat i ty milovníky starých her, co s Final Fantasy sérií nikdy neměli tu čest. Pro zaryté fandy je to pak samosebou určitá povinnost...
Avatary
