Final Fantasy III spatřila světlo herního světa v celé kráse v roce 1990 - tedy téměř rok a půl po vydání předešlého dílu (FF II totiž vycházela koncem roku 1988, FF III pak v dubnu roku 1990). Třetí díl byl posledním dílem, který vyšel na Famiconu (známému též jako Nintendo Entertainment System neboli NES) a zároveň byl označen za největší RPG titul, který kdy na tuto dnes již samozřejmě historickou konzoli vyšel.
Hra hned na začátku hráče vyzve k pojmenování jednotlivých charakterů - a již zde došlo ke znatelnému zlepšení: každé jméno může mít až šest znaků namísto půvoních tří a také už lze použít i malá písmena. Rozhodně to lze označit za ocenitelné zlepšení, protože ne každému se zrovna líbily do očí bijící jména napsaná velkými písmeny (mně osobně se to tedy rozhodně nelíbilo). Hráči, kteří hráli první díl, si jistě všimnou určité návaznosti a to v podobě myšlenky, že o blaho světa se starají čtyři bojovníci hlídající rovnováhu dobra a zla. Tradičně se i zde příběh točí okolo krystalu - hned ze startu absolvujete několik soubojů s gobliny, dokud vás kroky pekelnýn dungeonem nedovedou do Síně Větrného Krystalu, kde posléze následuje o něco těžší souboj s vyšším splozencem zla, po jehož porážce se dovíte, že právě vaše skupinka se stala vyvolenou pro nastolení již výše zmiňované rovnováhy dobra a zla. A jak už to tak u Final Fantasy her bývá, příběh se dějově velmi rychle rozvine a zcela vás pohltí nutíc přitom hru pomyslně hltat plnými doušky dokud nespatříte závěrečné titulky.
Postavy ve hře vybavujete celkem čtyřmi věcmi, které zabírají takzvaný slot - první dva sloty jsou pro zbraně (popřípadě pro zbraň a štít), třetí slot je určen pro brnění a poslední slot pro doplňek v podobě prstenu. Optimální volba těchto věcí je samozřejmě velmi důležitá pro postup samotnou hrou, ovšem je škoda, že autoři poněkud nesmyslně vyřešili jejich výměnu - pokud například najdete novou zbraň, je jasné, že chcete okamžitě zjistit, jak moc si váš bojovník přilepší nebo naopak pohorší. Bohužel pro to, aby jste mohli hrdinovi dát samotnou zbraň do rukou, musíte tu, co měl do dané chvíle použitou, dát ze slotu pryč a teprve pak lze použít novou - to je, jak jistě uznáte, velmi nepohodlné a donutilo mně to dát hře drobné mínus.
Co se týče vizuálního zpracování, využila hra možnosti NESu na maximum. Grafika byla samozřejmě stále dvojrozměrná, nicméně animace postav a prostředí celkově byla o něco dále před předchůdci. Samozřejmě v dnešní době už na grafice není díky zastaralosti a jednoduchosti co obdivovat - je nutno brát v potaz datum vydání hry a smířit se s tím, že v té době to bylo to nejlepší, co bylo k sehnání. Podobně je to i s hudebním podbarvením - hra je doprovázena několika jednoduchými melodiemi, které i pro tento díl skládal slavný Nubuo Uematsu, ovšem už tehdy jeho skladby v sobě skrývaly určité kouzlo a atmosféru, což je rovněž u Final Fantasy her tradicí.
Final Fantasy III je hrou, která rozhodně neurazí - drží se přece jen kvalitou o pomyslný stupínek výše, ale je třeba podotknout, že nebýt již zmíněné chyby, mohla by být ještě o nějaký přece jen výše.
Avatary
