Přesně rok po vydání prvního dílu Final Fantasy I přišla Square s pokračováním - pokračováním řadovým, nikoli dějovým (tak je tomu až na několik výjimek u všech dílů a dle mého názoru je to rozhodně dobře). Na první pohled hra vypadala téměř stejně jako její předchůdce - v tehdejší době se toho samozřejmě moc vizuálně zlepšovat nedalo. Stačila však pouhá chvíle na to, aby hráč zjistil, že hra má naprosto odlišný systém hry...
Začněme ale hezky popořadě. Úvod hry vás zasvětí do situace nového světa, kde se vládce císařství Paramekian s pomocí černé magie pokouší ovládnout svět. Jeho síly napadnou i království Phin, kde se podaří uprchnout pouze čtyřem ze zdejších obyvatel - všichni ostatní jsou nemilosrdně zabiti. Bohužel čtyři hrdinové neutečou daleko - poblíž městkých hradeb jsou nakonec dopadeni Temnými Rytíři. Převaha síly je značná a chvíli na to zírá hráč na černou obrazovku. Posléze se děj přesouvá do městečka Altea - o tři uprchlíky se postará nebojácná princezna Hilda a její služebník Mindu - velký to znalec medicíny. A touha po svobodě je zde tím, co všechny vede do boje proti temnému a zákeřnému zlu...
Final Fantasy II se oproti předchůdci zaměřila o dost více na příběhovou a dějovou stránku hry a tak se nelze divit tomu, že sklidila ještě větší úspěch. Jak již bylo ale zezačátku zmíněno, hra se na prní pohled od předešlého dílu vůbec neliší. Mohu podotknout, že to pouze vizuálně - pojetí jednotlivých lokací a grafiky je opravdu téměř identické, nicméně samotné radikální změny systému celý tento fakt zastiňují. Final Fantasy II totiž naprosto zavrhla klasický, mnoha hráči oblíbený systém získávání zkušeností v podobě "Experience Points" a zavedla místo něj systém jiný - poněkud propracovanější. Postavám se totiž prakticky zdokonalují jen ty vlastnosti, které opravdu používají. A aby toho nebylo málo, tak ty vlastnosti, které nepoužívají, pak ovládají znatelně hůře. Postava, která například útočí pouze fyzickými útoky, rychle zesílí a stane se tak silým válečníkem. Naproti tomu však veškeré magické útoky ovládá o dost hůře než postava, která používá magii často. To samé platí i naopak. Je logické, že ne každému hráči se tento systém zamlouval - u Final Fantasy je už pravidelně zvykem, že se fanoušci rozdělí do několika skupin, z nichž se každá snaží prosadit to své. A ani druhý díl samozřejmě není výjimkou. Jaký je váš názor a pohled na věc nevím, já osobně si však myslím, že tato změna rozhodně není špatná a je poměrně propracovaná. Koneckonců prakticky není žádná Final Fantasy, kde by nedošlo k nějaké zásadní změně.
Zaručeně můžete počítat s poměrně dlouhou hrací dobou plnou zábavy i strastí - Final Fantasy II je totiž zatraceně těžká. A pokud jste zarytí fanoušci, kteří mají zatím zkušenosti pouze s novějšími díly, rozhodně budete mile překvapeni přítomností mnoha věcí, které sérii doprovází dodnes - kupříkladu právě zde se poprvé objevili chocobové.
Závěrem chci říci, že jelikož se dnes dá tento počin koupit v kompilaci Final Fantasy Origins, která krom tohoto dílu obsahuje i předchůdce a všemožné bonusy, určitě bych na vašem místě neváhal s jejím pořízením - získáte tak víc, než dva tituly za krásnou cenu. Dostane se vám do rukou něco, co bylo na počátku - nostalgické dílo poukazující na postupný vývoj fenomenální série.
Avatary
