Final Fantasy XII, jež v roce 2007 vyšla v Evropě na PlayStation 2, byla od předešlých dílů série v mnoha ohledech naprosto odlišná. I přesto se však dostavil úspěch, kterého autoři využili a připravili volné pokračování umožňující všem fanouškům shledat se opět s Vaanem a jeho přáteli, kteří zaslouženě odpočívají po dobrodružství během války s Archádií.
Děj hry se odehrává rok po událostech ve Final Fantasy XII. Vaan se stal opravdovým vzdušným pirátem vlastnícím svou vzducholoď a společně s kamarádkou Penelo jakožto navigátorkou putuje nekonečnou oblohou. Oba se spojí se slavnou lodí Strahl pilotovanou neméně slavným Balthierem a letí vstříc ruinám známým jako Glabados Ruin, kde na na ně čeká poklad, o němž koluje legenda vyprávějící o vzdušném kontinentu, o jehož existenci lidé z Ivalice vůbec nevěděli. Legendy vypráví, že poklad, který Vaan a jeho přátelé právě uzmuli, má spojení s "Věčným"...
Ačkoli příběh hry začíná ve světě Ivalice, zakrátko se jeho těžiště přesune jinam - na legendou zmiňovaný vzdušný kontinent pojmenovaný Lemurés, kam se Vaan společně s Penelo, Kytesem a Filo (Kytes a Filo jsou malí sirotci z Lowtownu pod Rabanastre, které jste mohli potkat v původní FF XII, ovšem až v Revenant Wings jsou hratelní) dostanou poté, co prozkoumají starou a podezřelou loď, která přistála před branami Rabanastre. Příběhově zde máme návrat ke klasickému schématu, jímž se vyznačovaly předchozí díly Final Fantasy. Opět je na vás záchrana světa - tentokrát Lemurésu, jenž je napadán vzdušnými piráty. Výše uvedení hrdinové záhy potkají Llyuda - aegyla, což je jednoduše řečeno člověk s křídly, jenž narozdíl od svých soukmenovců projevuje značnou zvědavost. Parta se postupem hry rozroste i o Balthiera, Fran, Ashe a přijde i Basch. Pod stylusem tedy budete mít celou původní šestici společně s dalšími třemi postavami, coč je rozhodně slušný počet. V jednom okamžiku se k vám dočasně přidá další postava, od níž bych spolupráci s Vaanem nečekal. Ovšem neprozradím, samotného mne to překvapilo, tak to necháme jako překvapení. Příběh samozřejmě není konkurencí pro zápletky ve FF VII či X, ale rovněž není vyloženě špatný. Najdeme tam nějaké to překvapení a čas bude i pro občasnou smutnou chvilku.
Co znalého fanouška Final Fantasy her dost překvapí, je asi zvolený žánr hry - Revenant Wings jsou překvapivě RTS hrou s jednoduchými, leč dosti výraznými RPG prvky. Každá postava je tudíž zároveň jednotkou. Hrdinové jsou tedy vůdci malých skupinek, kterých může být na bojišti maximálně pět. Samozřejmostí je přítomnost Esperů (zde označovanými jako "Yarhi"). V Revenant Wings mají roli (doslova) pěšáků známých z jiných RTS her. Ti se společně s hrdiny vyvíjí (Yahri pouze levelují, zatímco postavy zíkávají také nové ability). Yarhiů je více než 50 různých a unikátních druhů - od Aulranů a Chocobů přes Lamie, Shivary, Atomosy až po staré známé - Ifrita, Shivu, Baliase, Mateuse, Bahamuta, Zodiarka či Gilgameshe. Jednotky (ať už postavy nebo Espeři) jsou děleny do tří typů a to na bojovníky zblízka, střelce a ty, kteří ničí své protivníky ze vzduchu. Tyto vaše svěřence lze sloučit do maximálně pěti skupin ve složení Vůdce + max. 8 Esperů. Speciálním typem jednotek jsou healeři coby podskupina střelců. Ti léčí své zraněné kámoše, sami jsou však neschopni boje. Mezi třemi hlavními typy jednotek existuje vztah podobný klasickému pravidlu "kámen-nůžky-papír", což ve výsledku znamená, že bojovníci na blízko snadno zruší střelce, zatímco letci jim dělají potíže. Střelci rychle vyčistí oblohu od čehokoliv létajícího, ovšem boj zblízka není jejich disciplína. Nakonec letci mají díky své schopnosti létat výhodu nad jednotkami útočícími zblízka, ovšem se musí vyhýbat střelcům jako čert kříži.
Ovládání a souboje - dvě věci, které s sebou velice úzce souvisejí a bohužel je musím uvést jako největší zápory hry. Revenant Wings jsou RTSkou, takže ovládání je vyloženě RTSkové, jak je známe z WarCrafta nebo StarCrafta. V Revenant Wings ale autoři vyrobili několik vážně nehezkých nedodělků v ovládání - například mne hodně štvalo odznačování jednotek po zadání rozkazu. Pokud jsem omylem uklikl, musím honem dané jednotky zase označit, abych svůj omyl napravil. Toto mne velice deptalo, stačila trocha nepozornosti a při špetce smůly jsem zíral na nepopulární nápis "Game Over". Další věc je ovládání kamery - a to buď stylusem nebo D-padem. Jenže ono se stylusem špatně pohybuje kamerou, když musíte zároveň rozkazovat a D-pad je pro ovládání kamery použitelný jen v případě, že hráč je pravák. Naopak musím pochválit Square-Enix za záložky na horní části spodního displeje. Velmi rychle se s nimi vybírají celé skupiny, což značně pomáhá v řešení oněch omylů a úklepů zmíněných výše. Ovšem pozor na nechtěné dvojkliky na záložce - to vybere pouze lídra dané skupiny a vy ho tak můžete poslat na jistou smrt! Souboje jsou čistě realtimeové a de facto se řídí RTS pravidly, kde mají hodně co říkat RPG prvky (level, statistiky, vybavení u postav a ability). A opět bohužel - šarvátky jsou značně nepřehledné. Na obrazovce se objeví místy až dvacet bojovníků nebo i více a vyznat se v tom je vyloženě kumšt. Právě ovládání a nepřehledné boje mohou hru znechutit zvláště začátečníkům, což je podle mého názoru veliká škoda.
Hratelnost mimo bojiště se naopak vyvedla parádně. Vrací se mapa světa, po níž budete chodit pěšky a později také létat lodí využívajíc stylusu. Na mapě vám bude nabízeno typů misí - příběhové (označené vlaječkou), postranní (dostupné z nástěnky na můstku lodě nebo na mapě světa přes Tomajovu ikonku) a šarvátkové mise dostupné v jednotlivých lokacích, jež se vám zpřístupňují postupem v příběhové kampani. Z postranních misí máte většinou předměty a občas i nějakého Yahriho. Můžete však také těžit materiály, které se později ukáží jako velmi užitečné pro výrobu zbraní. Z původní hry se vrací Gambity, zde však ve značně zjednodušené verzi. Lze mít totiž zapnutý pouze jeden gambit a nelze je "programovat", jedná se vlastně o automatické používání určené ability. Návrat hlásí i Quickeningy. Opět jsou zjednodušeny, zde však podle mého názoru ku prospěchu věci. Zatímco v původní hře byly k ničemu, tady dokáží výrazně pomoci - řada Quickeningů je podpůrných (třeba Penelo vyléčí všechny jednotky na maximum a odstraní všechny negativní statusy, Filo vyresetuje Cooldowny u všech abilit celé vaší armády a všem vaším svěřencům dá Haste buff a další) a jen několik jich přímo působí damage nepříteli. Quickeningy se aktivují ručně a to poté, co se postavě zaplní Mist Charge ukazatel plnící se tím, jak postava přijímá a rozdává rány. Postavy svoje Quickeningy získávají po určitých misích - ať už příběhových či nepovinných. Také uvedu, že pouze dva Quickeningy použité v Revenant Wings znáte z PS2 hry - Vaanův Pyroclasm a Balthierům Element of Treachery. Ostatní jsou zcela nové.
Hudební stránka hry obsahuje mix původních skladeb (je jich ale jen několik) s novými kousky. Obě kategorie písní se mi hodně líbily, ty původní zněly téměř jako z PS2ky. Zvuky jsou povedené, ačkoliv chybí dabing. Na to jsme si ale na DSku zvykli, přestože se už začíná i v této oblasti blýskat na lepší časy.
Grafická stránka hry je na poměry NDS velmi povedená. Mapa světa Lemurésu, stejně jako jednotlivé lokace či ostrovy jsou velice pěkně vytvořeny a zvláště jeden z nich s obřím jezerem působí ůchvatně. Naopak mapa světa Ivalice, kam se v určité fázi hry vrátíte, je o dost chudší - obyčejný ptačí pohled a celkově méně detailů než na mapě Lemurésu, cž je určitě škoda. Celkový dojem z grafiky možná jen trochu kazí poměrně rozpixelizované 2D postavičky. Důvodem pro použití 2D spritů postav jsou především rozsáhlejší bitvy a malý 3D výkon NDS. Hra používá videokodek Actimagine, který umožňuje přítomnost vysoce kvalitních filmečků přehrávaných na obou displejích současně.
Závěrem stručné shrnutí. Revenant Wings je zajímavým titulem, který však může zarytým "oldschool" fanouškům série způsobit šok díky zvolenému žánru. Příběh točící se kolem záhadného vzdušeného kontinentu Lemurés a tajemné rasy aegylů má své kouzlo a pro někoho možná může být lepší než příběh původní hry. Nepřehledné souboje společně s poněkud nedotaženým ovládáním, které dovoluje snadno nasekat hrubky na kvalitě hry mírně ubírá a je nutno počítat s tím, že se při hraní nejednou zavztekáte. Pokud však vytrváte a na tyto neduhy hry si zvyknete, budete si hru užívat a zjistíte, že je každopádně doporučeníhodná. Nintendo DS se může pochlubit dalším povedeným FF titulem.
Avatary
