Final Fantasy XII je posledním řadovým pokračováním série, které Square-Enix vydal na Play Station 2. Dvanáctý díl dostal na starost tým zodpovědný za velmi dobře hodnocený GBA titul Final Fantasy: Tactics Advance a o něco méně známější (nicméně taktéž velice úspěšný) Play Station počin Vagrant Story. Jak už to tak většinou bývá, s novým týmem samozřejmě také přichází nemalé množství inovací a obměn - a ani Final Fantasy XII není výjimkou.
Hráči tentokrát nebudou zavedeni do zcela nového světa, jak tomu bylo zvykem u všech řadových pokračování. Vrátí se totiž do východní části Ivalice - země známé z již výše zmíněné hry Final Fantasy Tactics Advance. Právě tam zuří válka dvou mocných impérií - na jedné straně máme jižně položené království Rozzaria a na straně druhé království Archadia ležící na severu. Mezi těmito soupeři však leží další dvě menší království Dalmasca a Nabudis - a bohužel právě tyto dvě země se stanou bojištěm válčících mocností.
Do příběhu hráč vstupuje v okamžiku, kdy si dědička trůnu Dalmasky, princezna Ashelia B´nargan Dalmasca, bere za muže dědice trůnu království Nabudis, lorda Rasslera. Ihned po svatbě se lord Rassler dovídá, že Nabudis byl napaden vojáky Archadie a byl zničen. Rassler odjíždí bránit poslední místo odporu, pevnost Nalbina. Tomu ale neodolá a je v neustávajících bojích zabit. V této pevnosti je také zavražděn otec princezny Ashe a proslýchá se, že za tímto činem stojí Bash, nejvěrnější z jeho mužů. Pevnost padne, Archadia ovládne Dalmasku a princezna Ashe uniká ze země...
Hráč se záhy dostává do kůže Vaana, mladíka, kterému ve válce zabili rodiče a bratra. Mladý hrdina sní o tom, že se stane vzdušným pirátem a že se jednoho dne pomstí Impériu. Tento sen se mu pozvolna začne naplňovat, když se při loupeži v královském zámku setká se skutečnými vzdušnými piráty - zženstilým Balthierem a sličnou vierrou Fran. A právě tímto setkáním začíná Vaanovo velké dobrodružství, neboť kámen, který ukradl v královském zámku, není obyčejným kamenem a impérium, v čele s Vaynem Solidorem, by ho rádo získalo pro sebe, aby pak s jeho pomocí porazilo všechny své nepřátele.
Jak je tomu už zvykem, každý nový díl Final Fantasy série přináší nový bojový systém. Ve Final Fantasy XII je klasický tahový systém nahrazen real-time souboji, v nichž přijdou ke slovu takzvané gambity, které "programují" činnost počítačem ovládaných postav během boje. Samozřejmě zde bude možnost volby, zda chcete všechny postavy ovládat vy nebo zda budete mít pod kontrolou jen jeden charakter. Každý si tak samozřejmě přijde na něco jiného - obě varianty jsou totiž velmi odlišné na taktizování a nabízí spoustu možností. Celkově vzato je pro začínající hráče lepší varianta ovládání pouze jedné postavy. Zbývající charaktery jsou pak ovládány počítačem a jeho činnost upravuje použití gambitů, jak jste již četli výše. Lze tak například nadefinovat, že jakmile má postava pod 50% HP, použije automaticky Potion. Používání gambitů je vyřešeno jednoduchým a snadno pochopitelným systémem, s jehož pomocí si každý hráč bude moci postavy přizpůsobit přesně svému hernímu stylu. Při ovládní všech charakterů se samozřejmě možnost požívání gambitů vypne. S přizpůsobováním charakterů souvisí i systém získávání schopností. Každá postava má k dispozici tzv. License Board, což je tabulka vypadající jako šachovnice, na které se nacházejí všechny schopnosti, které se může daná postava naučit. V soubojích charaktery získávají krom klasických EXP i speciální License Points a právě s jejich pomocí se odemykají jednotlivé dovednosti a možnosti postav. Hráč ve hře bude mít volnost vývoje charakterů a tak se například Fran, která na začátku hry bojuje s lukem, může postupem času stát nebezpečnou válečnicí s mečem.
Oproti předchůdcům je hudba ve hře o něco méně výraznější - neskládal ji totiž Nubuo Uematsu (který od Square-Enix odešel), ale Hitoshi Sakimoto. To ale samozřejmě neznamená, že je hudební podbarvení hry špatné, protože navozuje patřičnou atmosféru, která je pro každou FF nesmírně důležitá.
Grafika hry je velmi detailní a ruch v ulicích měst tak navozuje dojem skutečného života. Možná jen mimika postav je o něco málo horší než u Final Fantasy X, stejně jako FMV sekvence, které ale jsou samozřejmě stále na velice vysoké úrovni.
Hodnotit dvanácté pokračování série je těžké, jelikož ohlasy hráčů se liší mnohem více, než u jiných dílů. Jde ale rozhodně o plnohodnotný titul, který by neměl minout žádného správného fanouška.
Avatary
