Final Fantasy XI

Je tomu už pěkných pár let, co tehdy ještě Squaresoft oznámil vývoj jedenáctého dílu ságy, který vyvolal obrovský rozruch. Důvod byl prostý - odhalení, že se bude jednat o MMORPG (massive multiplayer online role playing game) titul již předem naznačilo, že Final Fantasy XI bude jiná. Tehdy vznikly masy skalních fanoušků, které tento díl už předem odsuzovaly a nedávali mu dlouhé naděje napřežití. Ovšem jak je vidno, tyto vize byly mylné. Final Fantasy XI se za dobu své existence dočkala již čtyř datadisků a prochází neustálým zdokonalováním, což je jasný důkaz o tom, že i zde svou práci autoři zvládli na jedničku. Final Fantasy XI je vyjímečná v mnoha směrech, je to hra, kterou lze buď milovat, nebo zcela nenávidět. Jako technickou zvláštnost se hodí uvést fakt, že je to hra, která spojuje hráče PC, PS2 a Xbox 360 do jediného světa zároveň bez žádného rozdělování. Zavítejte s námi do světa nesoucího název Vana'diel..

Jak již bylo řečeno výše, již od prvního oznámení o vývoji hry se čekalo, že jedenáctý díl bude jiný. A jaká je skutečnost? Ano, opravdu jiný je, ale zároveň nelze upřít, že má s ostatními tituly série mnoho společného. Samosebou, že si hráč musí zprvu zvykat na fakt, že rozlehlé končiny Vana'dielu nezkoumá sám, ale společně s hráči ze všech koutů světa. A že je to postupně zážitek mimořádný, o tom se nenechte dvakrát přesvědčovat. Vana'diel je totiž opravdu giganticky rozlehlý svět, jehož rozměry se absolutně nedají srovnávat s kterýmkoli ze světů v celé sérii Final Fantasy. Vidět všechny lokace je dle mého názoru takřka nemožné a pokud to možné je, tak v průběhu několikaletého hraní. To tudíž předurčuje i životnost této hry - pokud vás osloví, jen těžko najdete čas na singleplayerové díly. Rozlehlý svět totiž nabízí nepředstavitelně velké možnosti spojené samozřejmě především s vývojem postavy.

Postavu, s níž budete všechen váš čas při zkoumání Vana'dielu trávit, si vytvoříte při prvním vstupu do hry. Hra nabízí výběr z celkem pěti ras - lidí, elvaany, tarutaru, galky a mithry. U prvních třech uvedených ras je možné si zvolit pohlaví, Galkové mají ve hře pouze mužské zastoupení a Mithry pak naopak jen zastoupení ženské. Každá z ras má samozřejmě svá pro i proti, takže zatímco se stavění galkové hodí spíše na konfliktní povolání typu válečník, roztomilí tarutaru jsou často vídáni jako mágové. Je to jen na vás, kterou cestou se dáte - hra vám v ničem bránit nebude. Volba povolání není narozdíl od volby rasy závazná. Prvotní výběr se skládá z výběru šesti povolání - warrior, monk, thief, white mage, black mage a red mage. Vaše postava může bez rozdílu rasy zvolit libovolné povolání, které lze v případě potřeby kdykoli změnit u moogla, kterého najdete ve městech. Základní výčet povolání se ve hře může postupně rozrůst o dalších čtrnáct typů - paladin, dark knight, beastmaster, bard, ranger, samurai, ninja, dragoon, summoner, blue mage, corsair, puppetmaster, dancer a scholar. Váš charakter tak má opravdu velký výběr, který se později navíc zdokonalí v tom, že budete moci mít vybrána hned dvě povolání současně, samozřejmě za jistých omezení. Není tak například problém běhat po světě jako válečník disponující kouzly bílé magie nebo zloděj schopný vyvolávat avatary (obdoba summonů). Kombinace povolání je však také o správné volbě - ani jedna z výše uvedených kombinací by v praxi nedopadla moc slavně. Kombinování funguje jednoduše - jedno ze zvolených povolání je hlavní, zatímco druhé sekundární, ve hře označováné jako "subjob". Zkušenosti z bojů vždy připadají aktuálnímu hlavnímu povolání, takže pokud budete chtít zvýšit level subpovolání, musíte jejich pořadí přehodit. Zde se dostáváme k nejdůležitějšímu faktu kombinování - subjob je vždy na poloviční úrovni než mainjob (samořejmě za předpokladu, že jste subjob na danou úroveň dostali). V praxi to znamená, že pokud máte u postavy vytrénovaný job white mage i black mage na 20. LV a zvolíte si white mage jako mainjob, zatímco black mage jako subjob, budete ve výsledku WHM LV20 / BLM LV10. Každé povolání se vyznačuje svými jedinečnými prvky, schopnostmi a dovednostmi, které však odemykáte postupně. To by nebylo nic divného, kdyby však měla daná povolání více možností už od první úrovně. Trochu to podkopává zážitek z hraní, když několik prvních úrovní nemůžete nic jiného, než útočit či v případně magických povolání kouzlit z výčtu přibližně dvou kouzel. Jakmile ale překonáte pomyslnou hranici a získáte trochu zkušenosti, obrací se situace k lepšímu - mágům se výrazně zvyšuje počet kouzel, které je však nutno si předem pořídit na svitcích, válečníkům i ostatním se objevují jejich specifické dovednosti.

Schopnosti lze obecně rozdělit na dvě skupiny - aktivní a pasivní. Aktivní schopnosti jsou použitelné přímo z klasického menu, které známe ze všech FF. Jsou to schopnosti, které jsou určeny pro boj, některé však lze použít i mimo něj (například podpůrné dovednosti). Pasivní schopnosti jsou vázány k povolání automaticky bez nutnosti výběru a použití. Jedná se o podpůrné vlastnosti specifické pro každé povolání - válečník tak například postupně získává bonusy k odolnosti či útoku, mágové povětšinou podporu rychlejší regenarace many a zloději vyšší šance na uhnutí fyzickému útoku (evasion bonus). Krom toho má například zmíněný zloděj lepší tzv. "drop rating", což znamená, že z nepřátel, u kterých lze najít peníze (staré známé gily), zloděj jich získá oproti jiným povoláním více. Stejně tak má daleko vyšší šance na získání vzácnějších předmětů, které lze u některých nepřátel najít. Téměř všechna povolání mají většinou vyšší počet pasivních schopností. Aktivní schopnosti v bojích doprovází ještě tzv. "weapon skills", což jsou dovednosti vázané k právě používané zbrani. I tyto dovednosti se zpřístupňují postupně a jsou závislé na tom, jak hodně s danou zbraní bojujete. Správná volba zbraně je samozřejmě velmi důležitá pro každé z povolání. U její volby jsou možnosti částečně omezeny tak, že bílý mág nemůže používat meče a podobně. To samé platí i pro ostatní části vybavení.

Každý charakter ve hře má také svou národnost a ani ten váš nebude výjimkou. Vybrat si budete moci ze tří nabízených měst - San d'Oria, Bastok či Windurst. Národnost lze ve hře později na konzulátu za jistý poplatek měnit. Každé z výše uvedených měst má svou specifickou kulturu a architekturu. San d'Oria je například klasické království mezi hradbami, jehož domovinu v něm mají převážně elvaani. Bastok je průmyslové město s přilehlými doly, kde narazíte hlavně na galky a lidi. Windurst je domovinou především tarutaru a mither, zasazen do přírody tvořené lesíky, přilehlým mořem a říčkami. Ke každému z těchto měst pak připadá řada menších městeček či vesnic včetně přilehlých lokací. Při vašich dobrodružstvích však brzy poznáte i další samostatná města jako například Jeuno, hlavní město přímo uprostřed Vana'dielu, které je mimojiné k vidění i v uvodním intru hry. O rozmanitosti lokací by se dalo diskutovat opravdu dlouho. Lesy, jungle, pláže, pouště, bažiny - nechybí tu snad žádný typ prostředí. Obzvláště pěkně působí lesy okolo orientálně laděného města Aht Urhgan, které jsou nesmírně barvité. Oproti tomu bažinatá údolí toho pochopitelně mnoho na zkoumání nenabídnou.

Hned, jakmile opustíte hranice bezpečného města, zjistíte, že všechny nepřátele vidíte s přehledem okolo sebe. Je to pochopitelné, jelikož systém náhodných soubojů si v online titulu dovedu představit jen těžko. Chování nepřátel je ovlivněno řadou faktorů - někteří jsou například agresivní hned, jakmile vás zahlédnou a vyhodnotí, že jste pro ně snadná kořist, jiní naopak útočí pouze v obraně. Jsou také protivníci agresivní pouze tehdy, mají-li v dosahu postavu, která odpočívá a lečí se tak, další naopak reagují pouze na zvuk či pach a podobně. Některé typy monster si navíc pomáhají, takže pokud napadnete například obřího crawlera v jeho hnízdě a všimnou si toho ostatní okolo něj, půjdou po vás všichni, což většinou znamená jistou smrt. Jelikož rozlehlé končiny Vana'dielu nemají žádné hranice, které by vás nějak omezovaly, dá se s určitou šikovností dostat do lokací, kde je nutno na okolí dávat pozor, protože střet s protivníkem by znamenal prakticky jistou smrt. Všeobecně vzato samotná síla jednotlivých nepřátel není dána zcela fixně, ale v jistém rozmezí, kdy například může mít příšerka slabou obranu, ale hlouběji v lokaci už může disponovat obranou vyšší. Všechna mostra spadají do různorodých skupin (ve hře je jich více než 130), v nichž se příbuzní často odlišují krom síly v pouhých detailech (například zbarvení).

Po dosažení přibližně desáté úrovně záhy zjistíte, že se možná vyplatí spojit síly s ostatními hráči, jelikož nepřátelé, které jste doposud poráželi a sbírali na nich zkušenosti, jsou příliš slabí a ti, kteří vám už dávají docela zabrat, nedávají zrovna velké množství zkušeností v poměru na stále se zvyšující potřebnou hranici pro přestup na vyšší level. Dá se říci, že trénování charakteru v partách se pak stává nutností, protože hra je stavěná právě na hru ve skupině. Donedávna to byla jedna z největších slabin hry, jelikož sehnat partu v některých chvílích bylo prakticky nemožné (naštěstí si to autoři konečně uvědomili a v září 2008 implemetnovali do hry tzv. Level Sync systém). Získávání zkušeností ve skupinách se totiž řídí logickými pravidly, z nichž pravděpodobně nejdůležitější vyžaduje přibližně stejnou úroveň hráčů. V seskupování je také důležitá volba povolání jednotlivých členů, kterých může být v jedné skupince maximálně šest. Party se pak ještě mohou spojovat do aliancí, v nichž je maximální počet omezen na tři plné party, tedy osmnáct lidí. Aliance jsou vytvářeny především pro průchod nebezpečnými lokacemi nebo v bojích proti různým unikátním monstrům. Správně sestavená a fungující parta je samořejmě klíčem k vítězství a rychlejšímu rozvoji charakterů. Je třeba dodat, že boje ve skupinách jsou oproti sólovým živější a zábavnější. Sledovat vzájemnou spolupráci postav s rozličnými dovednostmi je prostě nádhera. Přestup na vyšší úroveň znamená krom zvyšování jednotlivých atributů také učení se novým schopnostem. Věc, kterou velmi neradi budete vídávat, je nepochybně smrt vaší postavy. Pokud padnete, přijdete totiž o část svých zkušeností, což rozhodně není moc příjemné. Klidně se tak může stát, že krom krásného nápisu Level Up se ve hře setkáte i s již ne tak krásným nápisem Level Down. Ještě horší je pak pocit, když víte, že jste zavinili smrt celé skupinky. V některých speciálních bojích (kampaně, bossové a podobně) naštěstí zkušenosti neztrácíte, ale můžete se v nich často setkat s jistými omezeními, které nejčastěji představuje omezení maximální úrovně.

Final Fantasy XI však není jen o zabíjení monster a levelování postavy. Ve světě Vana'dielu máte mnohem více možností - krom misí, které vás provádí hlavními příběhovými liniemi (hra jich má několik), můžete například plnit řadu vedlejších questů a budovat si tak pověst v jednotlivých městech. Také se můžete věnovat libovolným řemeslům - od zpracovávání dřeva přes kovařství, vaření, alchymii, šití či rybolov. Celkem je zde devět řemesel, kterým se lze věnovat, zdokonalování se v nich je však obdobně dlouhá cesta, jako sbírání zkušeností v bojích. Dokonalé ovládání řemesel je však klíčem k úspěchům v další činnosti, kterou lze ve Vanadielu dělat - obchodování. Vydělávat gily lze ve hře mnoha způsoby a obchodování, jak brzy zjistíte, se pro vás stane rychle velice důležité, neboť neustálé zdokonalování vybavení je postupně náročnější na finance, které zde nejsou zadarmo. Obchodovat budete povětšinou s věcmi, které padly z nepřátel, přičemž ne po všem je ale poptávka. Obchodvat lze jak s NPC postavami, tak s živými hráči prostřednictvím aukčních síní. Obzvláště zajímvé je také pěstování květin, na kterém se dá později rovněž vydělávat. Vše jednoduše vyžaduje spoustu úsilí. Další z činností, kterou provozují povětšinou zloději, je hon na truhly s poklady, které však otevřete jen s patřičnými klíči. Zábavné je také kopání s chocobem, kterého si mimochodem můžete sami vychovat od vyklubání z vejce. Zde se také dostáváme k cestování. Hned, jakmile spatříte rozlehlost světa, bude vám jasné, že vlastní nohy vám stačit nebudou. Právě chocobové jsou později velice často využívaným prostředkem k rychlejšímu přesunu. Jízda na chocobovi vám zaručí především bezpečí, neboť dokud z něj nesesednete, žádný okolní nepřítel vás nenapadne. Setkáte se také s lodní dopravou na moři, kde lze narazit i na nepříliš příjemné piráty. Nechybí tu pak ani vzducholodě a možnosti transportu s pomocí magie.

Technické zpracování hry je řešeno opravdu elegantně. Hra totiž nesází na dechberoucí grafiku, ale na celkový design a atmosféru. Vše je zde vytvořeno do nejmenšího detailu tak, aby Vana'diel dával pocit skutečně žijícího světa, což se mu daří. Počasí je zde stejně nestálé, jako je tomu ve skutečnosti. I zde vychází a zapadá slunce, astronomie spojená s astrologií zde má také místo - proč na obloze například nenajít hvězdu Ramuha? Tyto a spousta dalších detailů jednoduše tvoří onen úžasný pocit, že Vana'diel opravdu žije. Velmi často se stane, že se prostě zastavíte, aby jste se pokochali okolním prostředím. Není například nic kouzelnějšího, když se plavíte po moři při zapadajícím slunci, před kterým plachtí hejno mořských ptáků. Dokonalý zážitek samozřejmě podtrhuje i zvukové zpracování hry. I zde jde o nejmenší detaily, které v celku působí vskutku úžasně. Tradičně kvalitní hudba však po nějaké době hraní bohužel může jednoduše omrzet. Co docela zamrzí, je fakt, že u PC verze lze v případě ovládání poznat, že se jedná o konzolovou konverzi hry. Je totiž řešeno velmi netradičně ovládáním situovaným především na pravou stranu klávesnice, kdy například pohyb postavy ovládáte za pomocí numerické klavesnice a kameru pomocí šipek. Samozřejmě je možné hru hrát s joypadem, já osobně si ale na ovládání po prvotním překvapení rychle zvykl a dnes na něj nedám dopustit.

Komunikovat s ostatními hráči se dá několika způsoby. Odeslaný vzkaz v klasickém "say" módu je viditelný pro všechny v bezprostřední blízkosti, v "tell" módu pak komunikujete s jednou osobou. Používání "shout" módu je zase vhodné tehdy, když chcete, aby vaši zprávu viděli všichni hráči v lokaci, ve které se právě nacházíte. Pro komunikaci v partě je určen "party" mód. Poslední možností komunikace je "linkshell" mód, ve kterém komunikujete se všemi členy libovolné linkshell komunity, což je obdoba guild. Velmi zajímavě autoři usnadnili také komunikaci s japonskými hráči, kteří pochopitelně tvoří nemalé procento herní populace. Je zde totiž speciální "auto-translate" systém, který umí přeložit častá slovní spojení a herní výrazy. Tento text je pak zvýrazněn speciálními závorkami a zatímco vy vidíte nějaký z anglických výrazů dané položky, japonský hráč ho vidí ve svém jazyce. Systém si hráč rychle oblíbí i pro celkove urychlení komunikace, kdy pak například pozvání do party zabere jen několik ťuknutí namísto dlouhého vypisování věty. Využívání této funkce je vhodné i při hledání pomocné ruky k nějakým questům a podobně.

Je těžké popisovat vše, co Vana'diel nabízí. Proto tuto recenzi berte jako velmi stručné shrnutí (opravdu:). Jestliže jste stále na pochybách, že tohle nemůže být ta prává Final Fantasy, mýlíte se. Příběh, atmosféra, děj, kultura, chocobové, mooglové, summoni... to všechno Vana'diel má. Má mnohem víc, než to. Jedinou cestou, jak se skutečně přesvědčit, je prožít si život ve Vanadielu na vlastní kůži. A věřte, že slovo prožít myslím zcela vážně.

Data vydání

Požadavky PC verze

Minimum
Operační systém:	Windows® 2000/XP/Vista
Procesor:	Intel® Pentium®III 800Mhz nebo AMD ekvivalent
Operační paměť:	128 MB
Grafická karta:	nVIDIA® GeForce™ series 32 MB nebo ATI® Radeon™ 9000 series
Zvuková karta:	DirectX®8.1 kompatibilní
Harddisk:	9,5 GB volného místa
Optimum
Operační systém:	Windows® XP Professional
Procesor:	Intel® Pentium®4 nebo AMD ekvivalent
Operační paměť:	256 MB
Grafická karta:	nVIDIA® GeForce FX™ series nebo GeForce 6 series
Zvuková karta:	DirectX®8.1 kompatibilní
Harddisk:	9,5 GB volného místa
Podrobnější informace najdete na oficiálních stránkách.