Final Fantasy Fan Fikce

Kterak Tidus a Yuna vychovávali své děti

Ve světě Spira existovalo velké množství míst, kam by hledači přírodních krás zavítali. Možná by je za svůj život ani nestihli projít všechny. Bylo však jedno, které by si určitě nenechali ujít, takové jenž po obdivování své nádhery přímo volá. Avšak lidé žijící na tomto místě kvůli svým každodenním starostem někdy zapomínají na to, jaké mají štěstí, že mohou trávit dny mezi tou spoustou zeleně a tyrkysově modrými plážemi. Jedněmi z nich byla mladá dvojice Tidus a Yuna, pár obývající skromnou chýši na ostrově Besaid přibližně již pět let. Tidus s Yunou byli ve světě Spira velmi proslaveným párem, proto se potom, co jejich velké dobrodružství skončilo, rozhodli usadit stranou od civilizace. Chtěli žít na klidném místě, které by jim umožnilo věnovat se jen sobě samým a co nejvíce se poznat, aby nabyli co největších jistot ve vztahu a s klidnou myslí mohli založit rodinu, po které oba tak toužili. Děti považovali za jakýsi posun ve vztahu a za důkaz stále trvající lásky. V tom se nemýlili, bohužel narození dětí přineslo spousty dalších problémů. Jak Tidus říkával, byl to "kámen úrazu" -
„Yuki, co zase děláááš?“ zavřeštěla Yuna, až si Tidus musel zacpat uši rukama. Yuki byla čtyřletá holčička s hnědými vlásky svázanými do copu, a právě pobíhala po obývácí místnosti jejich malé dřevěné chýše. V rukou držela kouzelnickou hůl dvakrát větší než ona sama a s ječením dělala kolečka po pokojii. Yuna, její matka, se jí snažila dohonit a svoji hůl si vzít zpátky. Bohužel se jí to příliš nedařilo. Yuki byla malá a mrštná, tudíž se jí po skromné místnosti plné všelijakého drobného harampádí běhalo přeci jen lépe než její neohrabané matce. Tidus jejich hlasitou honičku pozoroval s nervózním úsměvem a přitom v náručí držel klidnou Nuki, dvouletou dcerku s blonďatými vlásky po tátovi.
„Prosím tě, nemůžeš mi pomoct?“ zakřičela udýchaná Yuna.
„A jak asi? Vždyť tu mám Nuki!“ odpověděl Tidus ročileně a přitom sebou silně škubl, až se Nuki polekala a začala brečet. „Bezva, tak teď se přidala ještě ona. Jako by tady toho řevu bylo málo,“ posteskl si Tidus a snažil se dcerku utišit, aby úplně neohluchl. Mezitím se ozvala obrovská rána, jak Yuna zakopla o svou vlastní hůl, kterou Yuki táhla za sebou. Chýše se s duněním otřásla a k tomu se přidalo řinčení padajících předmětů, které rozčilená matka stáhla při pádu na zem s sebou.
„Auuu,“ zaječela bolestí. „Yuki, to už by stačilo, vrať mi tu hůl!“ křičela Yuna s obličejem zkrouceným zlostí a bolestí zároveň. Dcerka byla jejími rozčilenými slovy tak vyděšená, že k ní s mlčením přistoupila a s olmuvným výrazem ve tváři jí hůl podala. Hůl byla celá, nezničená, a jak bolest v koleni odeznívala, vracela se Yuně lepší nálada. Tidus to vše pozoroval s vytřeštěnýma očima a přitom houpal druhou dcerku v náručí. Ta nepřestávala křičet, spíš naopak, velký rámus ji děsil, a tak vyřvávala ještě víc. A takhle to probíhalo den za dnem.

Manželé se na sebe zadívali, když vtom vešel do místnosti obrovský mladý muž s opálenými svaly po celém těle. Jeho rudé vlasy se leskly v pruhu světla, které ozářilo i část obývací místnosti.
„Zdravím vás. Slyšel jsem obrovský hluk, tak jsem se přišel podívat, co se děje,“ řekl pobaveně Wakka, rodinný přítel, sportovec a veselý člověk zároveň. Čtyřletá Yuki se rázem proměnila z vyděšené na nadšenou a vyrazila směrem ke dveřím uvítat svého "strýce". Její nadšení ale manželé nesdíleli. Velmi vynervovaní po nekonečných dnech plných hluku a létajících hraček po bytě se příliš netvářili na příchod Wakky, dost velkého šílence na to, aby svými bláznivými kousky zbortil zbytky ještě držících základů domu.
„Ahoj,“ pozdravili Tidus a Yuna současně, poté dodal Tidus sám: „Myslím, že i když to tak nevypadá, zvládnem to i bez tvé pomoci. Holky jsou prostě jak z divkových vajec, trocha hluku je norm...“ zasekl se v půlce věty, když spatřil, jak Yuki vytrhává Wakkovi zelený blitzballový míč z ruky. „Ale né,“ povzdechl si a sklopil hlavu nad již klidný obličej holčičky, jež držel v rukou. Pomalu usínala, překvapivě. Yuki začala opět pobíhat po místnosti nevšímajíc si naštvaných výrazů svých rodičů. Jen Wakka se pobaveně zubil. Když začal míč létat vzduchem, "vzplál oheň na střeše". A ve chvíli, kdy už nelétal vzduchem jen míč, ale i jiné předměty, "hořel už celý dům". A stejně tak Yuna. Wakka si toho všiml a naštěstí zareagoval velmi rychle.
„Hej, ty malá rebelko, pojď ven na pláž mi ukázat, co jsem tě s tím míčem už naučil!“ řekl a nemusel čekat dlouho na reakci. Rebelka ihned přestala a bez jediného slova nadšeně vyběhla ze dveří. Wakka se shovívavě usmál na Yunu a omluvně pověděl:
„Promiň, dneska si ji vezmu na starost na jak dlouho budu moct, zatím si odpočiňte.“ otočil se a odkráčel též.
Tidus se podíval na svou ženu a viděl, že už se uklidňuje. To ho potěšilo. Věděl, že je toho na ní občas moc, sám to chvílemi těžko zvládal, ale nenechával se tím tak ovládnout jako ona. Přeci jen je to žena a prožívá vše silněji a své city dává více najevo. Díky vlivu nenadálého ticha a klidu se na sebe usmáli. Jejich úsměv a pohled říkal hodně, aniž by museli promluvit jediné slovo. Tidus jí pokynul hlavou a naznačil jí tím, aby šla za ním. Chtěl uložit dcerku do postýlky a být alespoň chvíli se svojí ženou o samotě. Vstal a odkráčel do vedlejšího pokoje. Yuna ho tiše následovala. Se zamilovaným výrazem pozorovala, jak Tidus ukládá Nuki spát. Hlavou jí proběhl vír myšlenek o tom, jak moc toho muže miluje. Najednou jí opět zalil pocit klidu a nevýslovného štěstí. Posadila se vedle něj na postel. Chvíli si povídali, oba již s dobrou náladou a úsměvem na rtech.
„Myslíš, že jsou Wakka s Yuki vpořádku?“ zeptala se najednou Yuna. „Vůbec je neslyším.“
„Určitě ano. Asi ji vzal někam dál, abychom měli pořádný klid. Vždyť víš, že ti dva si spolu výborně rozumí.“ podotkl Tidus.
„To je pravda.“ opětovala mu Yuna úsměv a zahleděla se do jeho nádherných modrých očí. Tidus se k ní naklonil, pevně ji objal a políbil. Položil ji na záda na peřinu a začal ji vášnivě líbat. Yuna se snažila vykroutit jeho sevření. Tidus nechápal proč.
„Co se děje?“ zeptal se, trochu zklamaný.
„Jen... Něco jsem ti chtěla říct,“ odpověděla Yuna nervózně a pozorně si ho prohlížela.
„Ano? Co tě trápí?“ otázal se Tidus absolutně netušící, co by Yuna mohla mít na srdci.
„Nic mě netrápí. Tedy vlastně...“ Na chvíli se odmlčela, Tidovi připadalo to ticho tíživé. „Chtěla jsem ti říct, že... Že budeš trojnásobným otcem,“ řekla a hluboce si oddychla. Pozorně se zadívala na Tiduse. Ten vyvalil oči, otevřel pusu a na rtech mu visela spousta vyděšených slov. Určitě v duchu zaklel, říkala si Yuna a modlila se, aby to přijal chlapsky. Tidus ještě chvíli lapal po dechu, nedokázal na to nic říct. Byl ohromně překvapený, tohle vážně nečekal. Zmatek v hlavě pomalu vystřídal uvolněnější výraz v obličeji, téměř se usmíval. Yuna v jeho očích spatřila světýlka radosti a zároveň i trochu šibalského pohledu. Nemýlila se. Tidus ji znovu pevně objal, přitiskl se k ní a řekl: „To znamená, že teď si můžem užít bez rizika, že?“ Ďábelsky se usmál a doslova se na Yunu vrhl. Milovali se divoce jako snad nikdy dřív...

Ano, chci zveřejnit své dílo!