Squall a návštěva u psychologa
Jednoho krásného rádoby slunečného dne, kde bylo nutné použít deštník, se muž v kožené bundě s prapodivnou kapucí a jizvou na tváři dostavil do čekárny jistého Mudr. Jehož jméno bylo natolik dlouhé, aby jsi ho nezapamatoval. Sedl si tedy na židli ke stolu, na kterém byli poházeny různé časopisy typu Moje psychologie, Jak se vypořádat se svojí slabostí, popřípadě Jak si sestavit vlastní diagnózu, nejvíce ho ale zaujal ten, který nesl název Žena a život a hned pod ním další, tentokrát Vlasta.
V hlavě mu zazněla otázka co tu vůbec dělá a vzpomněl si na hádku, kterou měl nedávno se svojí milou. Tedy, abych vás alespon trochu uvedla do děje. Po té co se Squall se svojí partou vypořádali s jistým prsatým stvořením, události nabrali poněkud zvláštní spád a ani ne půl roku po té byl náš hrdina v chomoutu a dokonce s úsměvem. Avšak poté, co Squall nastoupil jako učitel v Balamb Garden se jeho manželka začala poněkud bouřit a žárlit na každou sukni, která se pohybovala blízko něj, vzhledem k tomu, že chytil poněkud dámskou třídu bylo to o to obtížnější.
A tak začaly každodenní výčitky, hádky, a nakonec to skončilo u něčeho, co by se dalo nazývat citovým vydíráním, tedy ne že by Squall z toho byl nějak odvařený, ale prostě mu nějak bliklo, že bude asi lepší, když bude mít doma večer klid, místo toho řevu. A tak svojí drahou polovičku poslechl a vydal se k panu doktorovi.
čekal docela dlouho a tak si pročítal nudné magazíny, které ale začínaly být čím dál zajímavější jakmile se dostával ke stránkám, kde pojmenovávaly spodní prádlo, jen tak mimo mísu, jeho favoritkou je Irena. Když ze dveří konečně vyšla jistá dámička ve společenském kostýmku a spokojeným úsměvem, nezbývalo mu nic jiného, než zaujmout její místo. Vzal si tedy na záda svůj meč, který mimochodem nikdy nespouštěl z očí a téměř ani z ruky.
Přijat byl do oválné místnosti, která čišela novotou. Bylo zde hodně oken, takže o světlo nebyla nouze, a ještě více různě velikých regálů s knihami a roztomilými figurkami. Jedna, která nesla podobu malého Ifrita, byla zvláště povedená. Na zemi byl překvapivě čistý šedý koberec se zvláštně zakřivenými světlými pruhy. U největšího regálu byl kancelářský stolek z kaštanového masivu, zdobený převážně fotkami v rámečcích. Za ním, na skřípající židli, sedel postarší muž, vlasy mu už dávno vypadaly a tak se jeho pleška leskla ve svitu slunce, což se pochopitelně neleskla, protože jak víte, venku lilo jako z konve, ale to jen tak pro představu. Na sobě měl čistě bílou košili, přes ní tmavou vestičku a samozřejmě kravatu, ta byla
žlutá a na sobě měla chocoby, nejspíše dárek od nějaké ratolesti říkal si Squall. Holohlavý držel v rukách notes a propisku, nejspíše si hodlá rozebrat jeho duši dopodrobna. Jeho tvář vypadala celkem mile, samozřejmě pokud vám takový lidí vůbec milý mohou přijít. A samozřejmě měl brýle, malé kulaté brejličky, které dotvářely jeho vzhled k dokonalosti. Pokud se to tak dá nazvat.
Squall si sedl na kaštanový gauč, který byl u jednoho z oken, z dálky vypadal velice,
velice pohodlně a tak se nemohl dočkat, až na něj dosedne.
Avšak trochu pozapomněl na svojí 'ochranu' na zádech a tak se mu povedlo rozříznout
gauč téměr v polovině.
Muž za stolem si jenom poposunul brýle o trochu víc nahořu a zapsal si něco do
sešitu, překvapivě to vypadalo, že je na takovéto události zvyklý "Takže... Pane,
jakže se to jmenujete?"
Hnědovlasý muž si odrhnul vlasy z jizvy a sundal si meč ze zad, aby ho opatrně
položil na zem a sedl si půlkami na rozříznuté půlky gauče.
"Aha...No předpokládám, že Squall Leohneart, momentální manžel té hezké tmavovlásky,
že? Jak se jenom... Rinoa, tak nějak, pokud se nepletu..."
"..." K této plnohodnotné odpovědi přidal i menší přitákaní - pohybem hlavy
nahoru a dolů.
"No dobrá, co vás sem tedy přivádí?"
Následovalo pokrčení rameny "..."
Muž si poněkud nervózně odkašlal "Dobrá, máte nějaký problém? Většinou k nám lidé kvůli tomu chodí, víte?"
"..."
Poté vzdychl a poposunul si brýle na čele "No někteří pacienti se cítí nesví, když mají povídat jen tak zpatra...Tak co kdybych začal já?"
Squall místo odpovědi zůstal poctivě sedět na dvou půlkách zničeného gauče.
"Já jsem se svojí ženou už 25 let, víte? Máme krásné manželství a tři děti...Všechny vystudovaly vysokou..."
"..."
"Pár z nich i s vyznamenáním, no netušíte jak jsem na ně hrdý"
"A k čemu vám to je?" Ozvalo se do ticha, muž byl poněkud překvapen, neboť nečekal, že se dočká odpovědi, která ho znatelně zaskočila.
"No... Ani nevím, víte, vlastně jsem kdysi studoval na stejné škole jako vy..."
"..."
"Ale propadl jsem při zkouškách a nemohl opakovat..."
"..."
"Tak jsem si vzal svojí profesorku... Dnes jí je už před šedesát a není to jako dřív..."
"..."
"víte, dříve byla krásná, opravdu kočka."
"..."
"Stejně jsem ji neměl nikdy rád..."
"..."
"Ale zase děti se povedly... Jedno krade auta, druhé slouží někde za barem a
třetí je několit let nezvěstné."
"..."
"No uznejte, že lepší pomsta nemohla být..."
"..."
"Za to jak mě využila... Mrcha jedna"
"..."
"Chápete to? Já byl v depresích a ona takhle? Bylo jasné, že mě má na háku."
"..."
"Jak slibovala..." Nenechal ani toho druhého odpověd a hned mu skočil do rádoby řečeno odpovědi.
"A ted? Sedim tady a snažim se vyzpovídat někoho, komu nestojím ani za jednu blbou souvislou větu."
"..."
"Ale mně je to jedno...Nejsem tu pro smích nějakému, co si myslí, že ví všechno"
"..."
"A že je nejlepší"
Hnědovlasý zvedl ruku a přihlásil se jako ve škole
"Ticho! Ted tu mluvím já, je vám to jasné?"
Squall raději ani nepípl a snažil se alespoň udržet svou kamennou tvář.
Mudr. Holohlavý vzal do ruky svůj notes, mobil a peněženku.
"Poroučím se pane".
Nezapomněl za sebou pořádně prásknout dveřmi.
Squall tam zůstal sedět, kamenná tvář se najednou změnila ve škodolibou grimasu, vytáhl malinkatý notýsek, zalistoval na stránku, která byla plná čárek a udělal tam další.
Ano, chci zveřejnit své dílo!
Avatary
